KZL – LABYRINT SVĚTA RÁJ SRDCE
Datum / čas
11. 9. 2020
19:30 - 21:00
Místo konání
Kostel sv. Vavřince
Kruh přátel hudby Vizovice Vás srdečně zve 11. září 2020 na koncert 53. Vizovického zámeckého kulturního léta Aloise Háby – LABYRINT SVĚTA RÁJ SRDCE. Vystoupí: Irena Chřibková – varhany, Marek Eben – umělecký přednes. Čtrnáctidílný varhaní cyklus Petra Ebena inspirovaný slavným dílem Jana Ámose Komenského uvádíme při příležitosti 350. výročí úmrtí této mnohostranné osobnosti. Mimořádný koncert VZKLAH v kostele sv. Vavřince. Předprodej vstupenek v papírnictví Pavelka a Informačním centru za 250 Kč.
Program:
PETR EBEN (1929-2007) / JAN AMOS KOMENSKÝ (1592-1670)
Labyrint světa a ráj srdce pro varhany a recitátora
Prolog
Pohled na svět
Masky
Šípy smrti
Sladké okovy lásky
Slavnost akademie
Nevědomost učených
Kolo štěstěny
Zločinnost lidského pokolení
Klamný příslob zlatého věku
Marnost nad marnost
Zděšení a mdloba
Návrat k Bohu
Epilog
Posledním velkým varhanním dílem Petra Ebena je celovečerní cyklus Labyrint světa a ráj srdce. Je sice datován rokem 2002, jeho geneze však sahá více než tři desetiletí nazpět. Na texty Komenského Labyrintu improvizoval Eben již na konci 60. let 20. století, bezprostředním předchůdcem cyklu však byly až celovečerní improvizace na tuto látku, které poprvé zazněly v dubnu 1991 na International Festival of Organ and Harpsichord v australském Melbourne a které pak Eben v časovém rozmezí 1991–2003 provedl v různých evropských městech a v Izraeli více než šedesátkrát. Do definitní podoby s přesnou stavbou skladby je pak přenesl v roce 2002.
Alegorickou skladbu Labyrint světa a ráj srdce napsal humanistický filozof, spisovatel, pedagog a teolog Jan Amos Komenský roku 1623, tiskem vyšlo dílo poprvé 1631. Přesto je podle Petra Ebena Labyrint „úžasně aktuální kniha“ a volba této látky souvisí s jeho obdivem ke Komenskému: „…Jeho pohled na tento svět (…) byl velmi kritický. V pasáži z konce jeho slavné knihy Labyrint světa a ráj srdce uslyšíte, jak zklamán je poutník putující tímto světem, jak nikde nemůže najít něco přijatelného, uklidňujícího, potěšujícího (…). Ale přesto Komenský pracuje s neúnavnou aktivitou pro tento svět. (…) A tak v něm vidím skvělý příklad pro postoj každého z nás k tomuto světu, který se od jeho dob příliš nezlepšil: nebýt k němu připoután, zachovat si vlastní kritický pohled i odstup, ale věnovat všechny své síly jeho zlepšení a spáse.“
Ebenův cyklus představuje atypické spojení varhanní hudby s mluveným slovem: čtrnáct varhanních ploch je prostřídáno recitací vybraných pasáží Komenského knihy. Hudba je velice dramatická, místy až drastická, skladatel použil výrazné rytmické kontrasty i neobvyklá nástrojová řešení a první části cyklu sám dokonce přirovnával k fantaskním obrazům Hieronyma Bosche. Prolog evokuje představu velkolepého vstupu na jeviště světa. V prvních třech částech (Prolog, Pohled na svět, Masky) cituje Eben píseň „Studně nepřevážená“ z Amsterdamského kancionálu. Třetí část Masky vyjadřuje deformace lidských tváří s použitím bizarních varhanních rejstříků. Stejně tak jsou ozvláštněny i následující Šípy smrti hudebně znázorňující vystřelování šípů a jejich letu. Určitým odlehčením je pátá část Sladké okovy lásky, v níž zaznívá citace moravské lidové písně „Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá“. V této části i v následujících dvou také nacházíme citaci písně „Moudrosti poklad z nebe“ původně z německého bratrského zpěvníku, kterou Komenský v Amsterdamském kancionálu překládá jako „Drahý poklad moudrosti“. Šestá Slavnost akademie počátečním zvukem fanfáry navozuje euforii z vědeckého poznání, které se však v další části Nevědomost učených postupně změní v nicotu nevědění. Kolo štěstěny připomíná otáčení kola Fortuny na pouťových zábavách a pády jejích neúspěšných adeptů. Znovu se tu objevuje píseň „Moudrosti poklad z nebe“, avšak v mollové tónině. Desátá varhanní plocha, Klamný příslib zlatého věku, představuje náhlé nadšení z nástupu „zlatého věku“ jako vize nového života; Eben zde použil bachovské varhanní trio a píseň české provenience „Ježíši, slávo nejvyšší“ (přeloženou Komenským do Amsterdamského kancionálu). Ve větách Marnost nad Marnost a Zděšení a mdloba se stupňuje intenzita zoufalství a bezvýchodnosti lidského života. Prudký zlom nastává v okamžiku, kdy do života člověka vstupuje Bůh (Návrat k Bohu). Po dramatickém disonantním akordu varhany citují třikrát krátký úsek chorálu, vždy střídavě s textem „Navrať se“. Pasáže, kdy k promluvám Boha („Vítej, vítej, můj synu…“, „Kdežspak byl, synu můj“) znějí současně pod textem varhany, patří snad vůbec k nejjímavějším v kontextu celé Ebenovy tvorby. Cyklus nekončí efektním fortissimovým finále, ale ústí do tiché meditace (Epilog) s použitím původní bratrské písně z Rohova kancionálu, nyní užívané pod názvem „Vy v Boží jméno pokřtěni“.
Petr Eben byl ve skladbě žákem Pavla Bořkovce, od konce 50. let se profiloval zprvu jako výrazný představitel vokální hudby, jíž sice zůstal po celý život věrný, avšak jeho význam v rámci evropského kontextu se postupně přesouval především do oboru varhanní tvorby a varhanní improvizace a do oblasti závažných duchovně laděných koncepcí. Uznání světa a prestižní zahraniční objednávky stály však v období totality v drsném kontrastu se skutečností, že doma byl oficiálními kruhy, které provokoval mimo jiné svou neskrývanou spiritualitou, přinejmenším opomíjen. Působil rovněž jako klavírista, komorní hráč a takřka 40 let jako pedagog (mj. prof. skladby 1978-1979 na RNCM Manchester a 1991-1994 na AMU v Praze), avšak těžiště své práce vždy spatřoval v oblasti kompoziční. Přední místo v díle, čítajícím kolem 200 položek, zaujímají duchovní skladby, zvláště první varhanní koncert, Missa adventus et quadragesimae a Missa cum populo, oratoria Posvátná znamení a Anno Domini, Pražské Te Deum 1989 či církevní opera Jeremias. Varhanními cykly Nedělní hudba, Laudes, Okna, Faust, Job, Biblické tance, Labyrint světa a ráj srdce vepsal trvalou stopu do varhanní literatury 2. poloviny 20. a začátku 21. století. Za svého života obdržel řadu významných zahraničních i našich ocenění, včetně státního vyznamenání z rukou prezidenta republiky Václava Havla (2002).
Kateřina Vondrovicová
