Zámek Vizovice
Zámek Vizovice
Palackého nám. 376, Vizovice
tel.: 577 452 762
e-mail: zamek.vizovice@volny.cz
www: http://www.zamek-vizovice.cz
Historie místa, kde se dnes nachází vizovický zámek, se vrací až do 13. století, kdy zde byl založen významný cisterciácký klášter Rosa Mariae, nazývaný podle svého zakladatele Smilheim. Klášter byl v 16. století částečně přestavěn na renesanční zámek Nový Smilheim a zbytek kláštera pak definitivně zanikl v závěru 17. století. Renesanční zámek, poničený četnými tureckými vpády získali na počátku 18. století Gollenové. Nechali jej opravit, ale zadlužili se natolik, že již od roku 1746 došlo ke dražbě panství, které za 176 500 zlatých koupil tehdy třicetiletý olomoucký kanovník Heřman Hanibal z Blümegan. Ten nechal renesanční zámek zbourat a na jeho místě vystavět nynější barokní budovu. Na svoji dobu to byla stavba velmi moderní. Spolu s rozsáhlou barokní zahradou, která se tehdy nacházela na ploše dvakrát větší, než je dnes, tvořila komplex, jež byl ukázkou velkoryse pojatého šlechtického sídla a který je dodnes jedinečnou ukázkou pozdního baroka na Moravě (architekt František Antonín Grimm, přední brněnský architekt, stavba v letech 1750 – 1776).
Heřman Hanibal byl milovníkem umění a sběratelem cenných předmětů, především obrazů. Jeho rozsáhlá obrazová sbírka, složená z děl umělců středoevropských a italských, se ve své době řadila co do významu hned za kroměřížskou arcibiskupskou obrazárnu. Tento soubor byl pak Heřmanovým dědicem Petrem z Blümegen rozšířen o kolekci umělců vlámských a holandských a dodnes tvoří nejcennější část zámeckého mobiliáře.
Po smrti Petra z Blümegen zdědila vizovický majetek jeho manželka Františka z rodu Stillfriedů. Stillfriedové jej pak vlastnili až do roku 1945.
Po válce přešel zámek do státní správy a od roku 1948 je zpřísupněn veřejnosti.
Zámek Vizovice stojí uprostřed valašského města Vizovice, proslulého především dlouholetou tradicí pálírenství, slivovicí, Vizovickým trnkobraním, tradičním vizovickým pečivem a také jako rodiště herce Bolka Polívky. Město se rozkládá na úpatí Vizovických hor, nedaleko města Zlína a známých lázní Luhačovic.
Budova zámku se nachází v blízkosti kostela a Nemocnice Milosrdných bratří, na úpatí Janovy hory. Součástí zámeckého areálu je volný anglický park s rybníkem a francouzskou zahradou, rozkládající se na ploše 7 ha.
Prohlídkové trasy:
Trasa A: reprezentativní prostory prvního patra zámku
Prohlídka zahrnuje 24 místností
– délka prohlídky 55 minut – maximální počet 40 osob ve skupině – přístupnost: cca 30 schodů do poschodí, dále bez bariér. Návštěvníkům s invalidními vozíky doporučujeme před návštěvou telefonickou konzultaci!
Trasa B: privátní prostory druhého patra zámku s pokoji určenými rodinným příslušníkům, hostům a služebnictvu.
Prohlídka zahrnuje 14 místností.
– délka prohlídky cca 40 minut – maxilální počet 10 osob ve skupině – přístupnost: 69 schodů vzhůru po točitém schodišti bez zábradlí, dále bez bariér, po prohlídce 60 schodů dolů po prostorném schodišti se zábradlím.
Zámecká kaple
– délka prohlídky 15 minut – maxilální počet 50 osob ve skupině – přístupnost: 2 nízké venkovní schody, dále bez bariér
ZÁMECKÁ ZAHRADA
…byla vybudována současně s dostavbou zámku v 70.letech 18.století.
Původně klasicistní kompozici zahrady tvořily štěpnice, Francouzská partie s parterem a stříhanými špalíry, Anglická partie s horskými stráněmi, loukami a průhledy na volně stojící solitéry a Velká stromová zahrada se sádkami, rybníkem a oranžérií. Celkový obvod parku byl 3042 m a zahrnoval plochu 11,4 ha.
Ve 20.letech 19. století došlo k přebudování původní klasicistní kompozice zahrady do podoby přírodně-krajinářského parku. Oddělením štěpnic a zeleninové zahrady se její rozloha zmenšila asi o polovinu. Nová zahrada byla pojata v romantickém duchu. Z původní kompozice zůstaly zachovány tvarované lipové špalíry, rámující západní průčelí zámecké budovy se sochami gladiátorů sochaře Ondřeje Schweigla (1736-1812). 
Od posledních výrazných úprav z počátku 19. století zůstala rozloha a kompozice zahrady v podstatě zachována. Působivá dispozice, podpořená místním specifickým terénem, je jedinečnou ukázkou zahradní architektury u venkovského šlechtického sídla.
