Sokolovna

Jde o budovu, postavenou ve 20. letech 20. století tělocvičnou jednotou Sokol ve Vizovicích, kronika jednoty Sokol uvádí jako autory projektu arch. Floru, arch. Václavka a arch. Gottlichera z Brna. Objekt se nachází při nádražní ulici jihozápadním směrem od centra města Vizovic. Architektura budovy je silně inspirovaná ojedinělým stylem nedalekých Jurkovičových Luhačovic, nesoucí prvky doznívající secese a prvky lidové architektury. Budova na nepravidelném,členěném půdoryse je podsklepena, zastřešena kombinací sedlových a pultových střech a vikýřů, které navzájem pronikají, místy s valbovým či podlomenicovým ukončením, potryty taškami bobrovkami. Stavba probíhala ve dvou etapách, v roce 1921 byla předána k užívání hlavní část budovy – sál a jeho zázemí, v roce 1924 pak bylo dokončeno jižní křídlo s restaurací a ubytováním. schodiště do podkroví, a je zastřešen valbovou stříškou. Východní průčelí má secesní prvky výzdoby, které korespondují s plasticky řešeným soklem jako rustikální kamenné bosáž kolem celé stavby. Interiér sálu, jeviště, postranní galerie a výzdoba je provedena ve dřevě s intarziemi, bohatým panelováním a tradičně kvalitním řemeslným zpracováním.
 5.Sokolovna
Budova sokolovny představuje hmotné i architektonicky výrazný objekt, dominující okolní zástavbě, který svými výraznými tvary i kvalitní výzdobou fasád (malby, sgrafita, kontrast strukturované a hladké omítky, vyřezávané dřevěné štíty aj.) patří ke kvalitním ukázkám secesní architektury na Zlínsku. Zároveň významně spoluvytváří architektonickou a urbanistickou hodnotu části Městské památkové zóny Vizovice. Jde o mimořádně intaktně dochovanou ukázku architektonického stylu, inspirovaného prvky lidové architektury a doznívající secesí, který se pokoušelo vytvoření svébytného projevu národní architektury, ve vývoji architektonické tvorby však zůstal spíše okrajovým jevem. Předmětná budova zároveň bohatě dokumentuje řemeslnou a uměleckou dovednost daného období, rovněž je cenným dokladem vývoje společenského a kulturního života daného regionu.
Tesařské prvky představují velmi kvalitní příklad regionálního historismu aplikovaného na konci první třetiny 20. století. Tyto prvky již jen volně navazují na secesní tvorbu architekta Dušana Jurkoviče v nedalekých Luhačovicích nebo na Pustevnách na počátku 20. století.